Turecko je země, která mě uchvátila ještě více než nedaleký Egypt, kde jsem byl o rok dříve. Proto zde budu častěji srovnávat právě tyto dvě země. Turecko je napůl evropský stát a napůl orinet, takže se nemusíte bát, když sami podniknete nějaký ten výlet někam do nedaleké vesničky nebo velkoměsta. Byla to naše dvoutýdenní dovolená a vybrali jsme si proslulou tureckou destinaci Ölüdeniz nedaleko přístavního města Fethiye.
Původem malá rybářská vesnička Ölüdeniz se vyvinula v jednu z nejvyhledávanějších a nejkrásnějších turistických destinací v Turecku a chlubí se dlouhou písčitou pláží s výhledem na otevřené moře, kde slunce vychází na jednom okraji pláže a zapadá na druhém, takže na vás svítí skoro celý den přímo od moře. Na fotkách je patrný i jev, kdy slunce zapadá do moře a vytváří nezapomenutelné zbarvení oblohy. Pláž a moře je v Ölüdeniz asi to nejkrásnější a pro mě i nejdůležitější na celé dovolené. Moře se většinu dní trochu vlnilo, ale několik dnů se povedlo, že byly až metr a půl vlny, kdy se člověk nechá unést ubývající vodou od břehu a následně vlnou vynést na břeh. Barvu a celkový dojem zdejší rozlehlé pláže nepřekonal ani náš výlet po okolních ostrovech.
Po setmění zde nastává pro tato místa typická romantická a více orientální atmosféra. Proplétáte se uličkami k pláži, potkáváte restaurace, bary, stánky s oblečením, suvenýry a místy na vás doléhá hudba z hotelových diskoték. Jediné co mě tu vadilo bylo to, že disko v hotelové zahradě se konalo téměř každý večer a opakovala se tatáž většinou světová hudba. Pláž večer není osvětlená, a tak je možnost zaplavat si večer v moři aniž by vás někdo sledoval ze břehu a všiml si, že jste plavky nechali na lehátku. Pláž je hodně široká, hned pod promenádou ve tmě svítí lampiony a u nich pod širým nebem lidé, kteří zde v duchu orientu kouří vodní dýmky a popíjejí čaj.
Na Turecku se mi líbila možnost stoupnout si na kraj chodníku jedné z rušnějších silnic, počkat až okolo pojede bílá dodávka (Dolmuše) a už jste se za pár korunek vezli do vedlejšího městečka nebo přímo do Fethiye, kde se nacházela i velká turecká tržnice, o které se zde zmíním ve speciálním článku. Sice jsme se někdy v malé dodávce tlačili, ale místní nás vždy respektovali a tudíž jsme se cítili jako doma.
Co se jídla týče, měli jsme all inclussive, ale narozdíl od předešlé dovolené v Egyptě zde nebyla tak široká nabídka jídel a nápojů. Zažívací potíže tu nehrozí jako v Egyptě, ale nebylo moc z čeho vybírat. Co jsme ale ocenili, byla zdejší výborná a velká zmrzlina, kterou nabírali u hotelů.
Ölüdeniz je místo, které mě nadchlo a přestože nemám ve zvyku vracet se na stejná místa, rád bych se sem alespoň na týden někdy podíval.